Gymnázium Chotěboř, Jiráskova 637, 583 01 Chotěboř | Email: gch@gch.cz | Telefon: 569 669 360 | Další kontakty »
Rozmazaná, tady se Franta tváří hrozně, moc tmavá, příliš světlá,… Bolí to, smazat jakoukoli fotku. I když je sebehorší, většinou skrývá ojedinělý okamžik. Promazávání fotek z Francie bylo opravdu těžké. Každý snímek něco připomíná, za každým se skrývá pocit, nevratná chvíle. 2000 obrázků projíždět stále dokola a vybrat desetinu těch opravdu nejlepších, tomu říkám umění. Projdu je s vámi ještě jednou, dnes naposledy.
24 hodinová cesta autobusem - filmy, neustálé přesedávání, křeče v nohách,…
Paříž - desetihodinová prohlídka města, neúnavný výklad pana profesora Chalupy, opravdu to nej z Paříže - Vítězný oblouk, hotel Ritz, kostel ….., Montmartre, Moulin Rouge, prohlídka Orsay, most se zámky zamilovaných
Do samotného Chatellerault jsme přijeli večer kolem osmé hodiny. Přivítali jsme se s našimi "náhradními rodinami" a po náročném dni jsme uvítali sprchu a postel.
V pondělí jsme vyrazili na celodenní výlet do Amboise (místa úmrtí Leonarda da Vinciho). Zámek, kaple a muzeum s hravými pracovními listy nám přiblížily Leonardův život, myšlení, práci, vynálezy,… Některé vynálezy jsou známé, některé méně - např. lyže, kuličková ložiska, padák, soustavy ozubených koleček a mnoho dalšího.
Aby se nám lépe usínalo, vzali nás naši francouzští partneři na laser game. Pro nás úplná novinka. Každý si vzal speciální oblek s čidly a laserovou pistoli. Vběhli jsme do tmavé místnosti s labyrintem a museli jsme střílet na hráče druhého týmu. Bylo to hodně namáhavé a mnozí z nás měli druhý den natažené svaly.
Úterní dopoledne jsme strávili pečením chleba a odpoledne sportováním.
Další den jsme měli prohlídku Chatellerault a jeho Muzea kol, motocyklů a aut.
Čtvrtek byl snad nejočekávanějším dnem. Další naše kroky směřovaly do Futuroscopu. Jak název napovídá, týká se budoucnosti, a to zejména v oblasti kinematografie. Vyzkoušeli jsme 4D kina, mechanická kina, panoramatická kina a mnoho dalších. Abyste si dokázali představit, jak to v takových kinech vypadá, popíšu vám pár pocitů. Padají na vás kapky vody a na obrazovce se rozbíjí skleněná nádoba, tudíž máte pocit, že na vás padají střípky. Sedíte a najednou se pod vámi objeví mořská hladina. Žába vyplázne jazyk a vy máte pocit, že vás polyká. Na plátně je film, kde se jede autem, a s vámi se klopí sedačka a celé kino křičí. Nezapomenutelné okamžiky.
La Rochelle - přístaviště, město, akvárium. Anglická průvodkyně nás provedla přístavištěm, kde se zpracovávají ryby od vyndání ze sítí až k přípravě na transport do obchodů. Bohužel (po některé bohudík) jsme přijeli pozdě. V přístavišti se začíná ve dvě hodiny ráno. My jsme tam byli ve dvanáct a byli jsme rádi za pár bedýnek se srdcovkami, platýzy a dokonce s žralokem. Zastavili jsme se na pláži, nabrali mušle, kamínky, nafotili moře. Vrcholem návštěvy tohoto města však bylo akvárium (2. největší ve střední Evropě). Spoustu barevných rybek, mořští koníci, medúzy, rejnoci, žraloci, želvy, nádherná akvária, příjemná podívaná.
Večer už následovalo slavnostní zakončení našeho pobytu ve Francii. Ve školní jídelně bylo připraveno pohoštění a malá diskotéka. Navzájem jsme se učili letní hity, či českou polku nebo mazurku. Myslím (a doufám, že mohu mluvit za všechny), že jsme si poslední společný večer užili.
Sobotní ráno před autobusem někteří jedinci uronili slzu, poděkovali jsme, zamávali a jeli opět směr Paříž.
Paříž - desetihodinová prohlídka, Pařížská radnice, Notre Dame, Louvre, nákupy suvenýrů a hlavně Eifelova věž.
Pobyt ve Francii byl jednou velkou pohodou. Na týden jsme úplně vypnuli mozek a pouze se nechali bavit. O nic jsme se nemuseli starat. Program byl zajištěn, jídlo také, naše největší starost byla, abychom navečer šli společně třeba na pizzu, do palačinkárny, nebo na bowling, což se nám většinou plnilo. Paní profesorka Chalupová, pan profesor Chalupa a pan profesor Bárta nám byli skvělými průvodci, manažery, oporami, vyslechli všechny naše zážitky, případné problémy hned řešili, starali se o nás "jako o vlastní" a za to jim patří velký dík.
Veronika Pelikánová