Historie
Nikdo již nezjistí, kdy se v myslích pokrokových občanů Chotěboře zrodil záměr zřídit ve městě střední školu, jež by poskytovala vyšší vzdělání dětem chotěbořským, ale i dětem širokého vesnického okolí. Důležité však bylo, že úsilí o založení takové školy sílilo a ovládlo i radnici. Dne 21. ledna 1903 bylo na schůzi městského zastupitelstva v Chotěboři navrženo podniknout kroky, jež by směřovaly ke zřízení státní reálky. Za tím účelem byla zvolena zvláštní komise, které se však tento návrh uskutečnit nepodařilo.
O tři roky později se vedení města k této otázce vrátilo a městské zastupitelstvo podalo 20. prosince 1906 zemské školní radě v Praze žádost o zřízení státní reálky v Chotěboři. Chotěbořská obec se zaručovala postavit vlastním nákladem školní budovu, opatřit ji vnitřním zařízením, zajistit otop a osvětlení a vydržovat školu do 1. ledna 1908, bude-li reálka otevřena dne 15. září 1907. Zemská školní rada doporučila tuto žádost, vídeňská vláda ji však zamítla.
Tento nezdar neodradil městské zastupitelstvo od úmyslu založit ve městě střední školu. Dne 4. března 1910 se usneslo poskytovat škole úplný náklad pro prvé dva roky její existence, vezme-li pak stát reálku do své správy a bude ji dále vydržovat. Do Prahy a Vídně bylo vypraveno několik deputací složených ze zástupců města a českých poslanců, na něž se Chotěboř obrátila se žádostí o podporu. Z chotěbořských občanů byl v tomto směru nejaktivnější stavitel František Kruml a z poslanců říšské rady univ. prof. František Drtina.
Vídeňská vláda sice uznávala potřebu školy v Chotěboři a slibovala příznivé vyřízení žádosti avšak k rozhodnému kroku se dlouho neodhodlávala. Desetileté úsilí o zřízení střední školy v Chotěboři skončilo úspěšně až 28. května 1913, kdy zástupci města podporováni třemi českými poslanci říšské rady, dosáhli při audienci u ministerské předsedy hraběte Sturghka a ministra kultury a vyučování Hussarka závěrečného slibu zřízení komunálního reálného gymnázia typu A v Chotěboři s tím, že výuka v něm bude zahájena po počátku školního roku 1913-14. Představitelé vlády slíbili zároveň škole státní podporu v prvních dvou letech a převzetí školy do státní správy ve školním roce 1915-16.
Na základě výsledků tohoto vídeňského jednání se městské zastupitelstvo v Chotěboři na své schůzi dne 18. června 1913 usneslo, aby bylo počínaje školním rokem 1913-14 otevřeno ve městě komunální reálné gymnázium typu A a aby v nové žádosti o jeho zřízení byly zahrnuty výsledky vídeňské dohody. C.K. ministerstvo kultury a vyučování této žádosti vyhovělo a svým výnosem č. 32212 ze dne 8. září 1913 zřízení veřejného komunálního reálného gymnázia typu A v Chotěboři povolilo.
Ještě před tímto datem provedlo vedení města potřebná opatření, aby mohlo být vyučování včas a řádně zahájeno ve stanoveném termínu. Za tím účelem byl od paní Aloisie Liškové najat dům čp. 538, v němž byla pak provedena potřebná adaptace místností. Městským zastupitelstvem byl dne 10. září 1913 zvolen ředitelem školy dosavadní profesor reálky v Jičíně František Švec, jenž se ihned ujal řízení ústavu. Ve dnech 16. a 17. Září 1913 se konaly první přijímací zkoušky do první třídy a to z češtiny, matematiky a náboženství. Přijato bylo 44 žáků a 9 privatistek. Až do konce první světové války nebyly dívky řádnými žákyněmi reálného gymnázia, ve škole pouze hospitovaly a skládaly semestrální zkoušky. První školní rok na chotěbořském reálném gymnáziu byl zahájen dne 19. září 1913 v prozatimní budově.
V domě čp. 538, v němž nalezla škola svůj první útulek, byly sice místnosti prostorné, ale stačily pouze pro tři třídy. Pro školní rok 1917-18 byly najaty další místnosti v domě čp. 614, který vlastnil stavitel František Kruml. Situace s učebnami a dalšími školními prostorami se však stávala stále svízelnější.
Východisko z této těžké situace hledalo opět vedení obce a našlo je. Podle plánu a rozpočtu architekta Milana Babušky z Jaroměře byla v roce 1914 zahájena výstavba budovy vychovatelna a na konci následujícího roku byla již pod střechou. V dalších válečných letech se ve výstavbě pro nedostatek pracovních sil a stavebního materiálu nepokračovalo. Uprostřed války začalo městské zastupitelstvo usilovat o postoupení této nedostavěné budovy městu Chotěboři pro reálné gymnázium. Následovala složitá jednání vedoucích představitelů města s okresním zastupitelstvím v Chotěboři, zemskou komisí pro péči o mládež a zemskou školní radou v Praze. Na základě odborného posudku stavebního rady Ferdinanda Havlíčka, který navrhl i potřebné adaptační změny, uznala zemská školní rada v srpnu 1918 budovu za vhodnou pro reálné gymnázium. A tak již 14. srpna téhož roku se městská rada usnesla převzít tuto budovu do vlastnictví obce. Dokončením výstavby byl pověřen stavitel František Kruml. S dostavbou se začalo na jaře 1919 a přes nepříznivé počasí postupovala tak rychle, že již během vánočních prázdnin téhož roku mohla škola přesídlit z dosavadních provizorních prostorů ve dvou soukromých domech do své vlastní budovy. Dne 7. ledna 1920 v ní bylo zahájeno vyučování. Ministr školství a národní osvěty výnosem č. 32 878 ze dne 31. května 1920 převzal chotěbořské reálné gymnázium do státní správy se zpětnou platností od 1. ledna 1920.
V roce 1921 ukončilo studium maturitní zkouškou prvních 21 žáků.