Gymnázium Chotěboř, Jiráskova 637, 583 01 Chotěboř | Email: gch@gch.cz | Telefon: 569 669 360 | Další kontakty »
Psalo se 30. září 2009 a na chotěbořském gymnáziu panovala nervozita, napětí a místy i strach. Dlouho očekávaný příjezd francouzské delegace byl za dveřmi. Kolem jedenácté hodiny dopoledne už většina z nás stála před Euroklubem a zvědavě nakukovala do místnosti. Každý se snažil najít svého partnera ze zahraničí, ale zdaleka to nebyl lehký úkol. Jejich obličeje nám byly známy pouze z internetových fotografií. Po uvítání ve škole, vydatném obědě ve školní jídelně a návštěvě banky přišlo na řadu oficiální seznamování českých a francouzských studentů. Tímto končila školní část programu tohoto dne a my jsme si mohli odvést svoje nové kamarády do vlastních domovů, kde na ně čekali "náhradní rodiče," měkká postel a horká sprcha, kterou se někteří nebáli využívat až třicet minut v kuse.
Naší povinností bylo dovést každý den na osmou hodinu ranní francouzské studenty na předem smluvené místo. Ve čtvrtek 1. října se stala tímto místem učebna gymnázia, kde byla připravena lekce českého jazyka pro úplné začátečníky. Po úspěšném zdolání se studenti přesunuli k autobusu a vydali se na prohlídku skanzenu Veselý kopec. Při cestě zpět navštívili výrobnu ručně malovaných ozdob na Horním Bradle. Vánoční atmosféra nevymizela ani v Chotěboři, kde si každý mohl upéct své vlastní cukroví.
V pátek 2. října se začínalo exkurzí v chotěbořském pivovaru. Největší atrakcí zde byla metoda ručního čištění tanků, ve kterých kvasí zlatavý mok. Prvním suvenýrem bylo tedy naše pivo, a aby bylo ve Francii z čeho pít, následoval rychlý přesun do skláren ve Světlé nad Sázavou. Když skoupili téměř všechno sklo, co v prodejně bylo, přišlo na řadu poznávání historického jádra města Pelhřimov i s Muzeem rekordů. Bohužel pro místní stánkaře měli již Francouzi suvenýrů plné batohy.
Z našich bývalých pokojů se po druhém dni výměny valily hory darů a my se jen děsili jejich sobotního výletu do hlavního města Prahy. Obavy byly zbytečné, neboť z Národního divadla si nikdo nic neodnesl (až na zážitky) a při prohlídce centra je zaujaly pouze trička či mikiny. Největším zážitkem dalšího dne byla bez pochyb bláznivá jízda na bobové dráze v Kutné Hoře. Naštěstí nikdo neodletěl nebo se neztratil a všichni se vrátili v pořádku do svých rodin.
První den, kdy jsme nemuseli vybavit francouzské teenagery svačinou, byl zároveň posledním dnem jejich pobytu v Čechách. Celý jsme ho strávili v Chotěboři. Vyráběly se ovocné vánoční ozdoby za pomoci pí. prof. Mulfingerové a debatovalo se o rozdílech mezi francouzským a českým školstvím.
Důležitým bodem pondělního odpoledne byla návštěva radnice a setkání s paní starostkou Eliškou Pavlíkovou. Její upřímný zájem i podpora Města Chotěboře nás velmi potěšily. Následovalo zábavné sportovní klání. Odměnou za několikahodinové běhání a skákání nám byla vánoční tabule se spoustou dobrot. Večer se všichni bavili, tancovali a sdělovali si zážitky z celého týdne.
V úterý 6. října ráno jsme "dotáhli" dvakrát tak veliká zavazadla, než byla při příjezdu, k autobusu. Poté zbývalo jen rozloučit se a se slovy "See you soon" naposledy zamávat. S kapesníkem v ruce, slzou na tváři a nudlí u nosu jsme se odšourali do školy.
***
Několik dní bez Francouzů uteklo jako voda a dojemné loučení, tentokrát s rodiči, bylo tu. Přišla sobota 17.10. a počátek nového dobrodružství. Pohodlně jsme se usadili do autobusu a s pocitem, že dalších patnáct hodin budeme muset přetrpět na cestě, jsme se ponořili do říše spánku. Ne každý se na tvrdých sedačkách dobře vyspal, ale když nás autobus v pět hodin ráno vyplivl na náměstí Charlese de Gaulla, všichni jsme vzpomínali na teplo, televizi a polštáře s dekami. Před svítáním jsme stačili projít proslulou ulici Champs Elysées, jež je často nazývána nejkrásnější na světě. Z památek Paříže se nám představily například Vítězný oblouk, Luxorský obelisk, bazilika Sacré-Coeur, světoznámý francouzský kabaret Moulin Rouge a jiné překrásné stavby. Den jsme zakončili návštěvou v muzeu d´Orsay.
Pondělní ráno začalo pravidelnou debatou na téma jídlo a bydlení u našich hostitelů, kteří si nás předešlý večer vyzvedli u školy Lycée Marcelin Berthelot v Châtellerault. 
Po sdělení prvotních zážitků následoval přesun do nedalekého Futuroscopu - Parku techniky budoucnosti. Nejvíce jsme si užili dynamická kina, 3D kina a také tancování s roboty, které je mezi zdejšími teenagery velice populární.
V následujících dnech jsme se naučili několik základních francouzských slovíček, upekli si typický chléb, několikrát zdolali školní horolezeckou stěnu, zahráli si badminton, prohlédli si městečko Châtellerault a zavítali do muzea bicyklů, automobilů a motocyklů.
Čtvrteční a páteční program byl ve znamení celodenních výletů. Nejzajímavější byla návštěva zámků na Loiře - Amboise a Clos Lucé, kde žil a zemřel, vynálezce a umělec, Leonardo da Vinci. Mohli jsme si také smočit nohy v Atlantickém oceánu a ti nejotužilejší z nás (mezi které patřil i pan profesor Bárta) si dokonce zaplavali. A aby té vody nebylo málo, zavítali jsme do Aquaria s gigantickou expozicí mořských i sladkovodních živočichů ze všech koutů světa. Poslední večer byla ve školní jídelně připravena party na rozloučenou, po níž jsme se všichni přesunuli do jedné ze zdejších hospůdek. Tento podnik byl po našem hodnocení s oblibou nazýván francouzskými přáteli "pajzl".
Následující ráno bylo bezpochyby to nejsmutnější ze všech, které jsme v Châtellerault zažili. Jednalo se totiž o sobotu 24.10. a tedy ráno poslední. Manželé Chalupovi, kterým se ve Francii neřeklo jinak než Šalupovi, protože správné vyslovení bylo pro naše přátele těžké, nám pomohli naskládat zavazadla do autobusu, a pak už jen stačilo říci si posledních pár slov a poděkovat za krásný týden. 
Slzy tentokrát tekly proudem, kapesníky se nestíhaly ždímat a nudle utírat. Samozřejmě jsme si všichni slíbili, že jednoho dne se opět sejdeme a užijeme si to, jako jsme si užívali celý tento výměnný pobyt. Nikdo neví, jestli se tak stane, ale každý v to doufá a věří.
Poslední zastávka byla opět v Paříži. Tentokrát jsme navštívili Louvre a ještě jednou si prošli alespoň kousek tohoto nádherného města. Naše cesty vedly k té nejúžasnější a nejnádhernější stavbě - Eiffelově věži. Někteří z nás se dostali nahoru a mohli se pokochat pohledem na večerní město. Jiní stáli dole a pozorovali, jak se každou půlhodinu věž mění a bliká různými barvami. Ten pohled byl nezapomenutelný a jedinečný.
Do Chotěboře jsme dorazili plni dojmů chvíli po nedělním poledni. Rodiče nás přivítali s otevřenou náručí. Naši úžasní profesoři - Marcela a Petr Chalupovi a Martin Bárta, kteří to všechno "spáchali" a díky kterým jsme se podívali do jedné z nejkrásnějších zemí, se s námi rozloučili, a nám nezbývalo, než jít domů a zahltit rodinu horou informací a zážitků. Doufejme, že jednou si budete moct přečíst pokračování tohoto článku, které bude vyprávět o další návštěvě malebného města Châtellerault.